Přeskočit na obsah 
Dneska bych ráda napsala něco o afirmacích a nahrávání do podvědomí. Při vaření oběda jsem to téma hezky připravovala v hlavě, a teď sednu k počítači, a nic 😀
Ale já se nenechám odradit!
Když jsem kdysi dávno začínala poznávat svět seberozvoje, přišla mi do rukou knížka od Louis Hay – Miluj svůj život. Je to fantastická knížka, která pomáhá člověku uvědomit si, že opravdu úplně každý může být šťastný, když se rozhodne být šťastný.
Louis Hay používala ke zlepšení svého života afirmace, a jelikož je to žena, která ví o čem mluví, zařadila jsem afirmace do svého každodenního života.
Vím, že jsou lidé, kterým afirmace pomáhají, ale u mě se žádný zázrak nekonal. Když jsem stála před zrcadlem a říkala si, že se mám ráda, celé mé tělo jasně říkalo, že ne, že to tak není, že lžu…
Po nějaké době jsem od afirmací upustila, cítila jsem se kvůli nim spíš hůře, než lépe.
Ale se seberozvojem jsem naštěstí neskončila, a tak dnes vím, jak to s těmi afirmacemi je, a vím, jak na ně, aby nám začali fungovat.
Nejdřív k tomu, proč mně a možná i vám, nefungují.
Jako dítě vstřebáváme všechno kolem sebe přímo do podvědomí. Naše podvědomí si podle toho, co vidí, cítí a slyší, vytváří obraz sebe a fungování světa. Pokud jste nevyrůstaly v příliš šťastném prostředí, pak můžete mít v podvědomí zasety podobné lahůdky, jako já.
Já jsem totiž uvěřila, že nejsem dost dobrá, že život je těžký, že nemůžu dělat věci podle sebe, že musím poslouchat autority, že na mém názoru nezáleží a spoustu dalších nesmyslů.
Opravdu velké negativní přesvědčení jsem měla ohledně chyb. Já jsem tak moc uvěřila tomu, že musím mít dobré známky a být hodná holka, že když jsem dobré známky neměla, myslela jsem si, že jsem špatná.
Uvěřila jsem, že musím dělat všechno správně, jak ode mě očekává okolí, jinak nebudu dost dobrá a nebudou mě mít rádi.
Tak moc jsem uvěřila tomu, že dělat chyby je špatné, až jsem začala mít hrůzu z toho, udělat chybu. Byly okamžiky, kdy jsem se tak moc bála, že při zkoušení neřeknu vše správně, že jsem si přivodila takové zažívací obtíže, až mě raději ze školy poslali domů.
Strašně jsem se bála, abych nedostala špatné známky, aby se mi spolužáci nevysmívali, že něco spletu, aby se do mě učitelka nenavážela, když si nebudu umět vzpomenout! A to jsem se učila!
Tak moc jsem se naučila bát se chyb, že když jsem v dospělosti nastoupila do práce, stále jsem se na všechno tisíckrát ptala, jak blázen, abych náhodou neudělala něco špatně.
A někdy jsem raději neudělala nic, což se někdy později ukázalo jako ta největší chyba.
Já jsem se tak strašně bála dělat chyby! A trochu se bojím dodneška. No co si budeme povídat, kdo rád dělá chyby?
Naštěstí jsem si to už odblokovala natolik, že i přes to, že dělám chyby, tak se tím netrápím.
Poučím se z nich, pokud to jde, tak je napravím. Jsem šťastná, že dnes už dělám vše, co považuju za potřebné a správné aniž bych byla paralyzovaná strachem z toho, že udělám chybu, že mě pak bude někdo na chybu upozorňovat, že se mi někdo bude smát, srovnávat mě, nebo urážet.
Oprostit se od tohoto přesvědčení byla OBROVSKÁ ÚLEVA, jako bych se mohla konečně zhluboka nadechnout a dělat to tak, jak to cítím, nádhera.
Na základě chování okolí k nám, si vytváříme představu sami o sobě a později, kdy už nás nikdo nehodnotí a nekritizuje, má to naše podvědomí naučené natolik, že nám to připomíná a my si to neuvědomujeme.
V dospělosti fungujeme vědomě jen z 10% vědomě a z 90% jedeme na autopilota – automaticky, podle toho, co máme v podvědomí uloženo.
Když pak zjistíme, jak vlastně ta naše mysl funguje, a rozhodneme se naše omezující přesvědčení měnit na něco, co by nám sloužilo lépe, přichází na řadu ochrana podvědomí – tzv. kritický faktor. Ten se koukne na nové chtěné přesvědčení, a řekne ne, ne, tebe neznám, tebe dovnitř nepustím. A trvá tedy velmi dlouho, než se nám podaří nechtěný vzorec z minulosti přepsat.
Ale jde to i jinak a snadněji.
Naštěstí ale existují způsoby, jak kritický faktor obejít. Jeden ze způsobů, který zná snad každý, je reklama. V TV ji slyšíte/vidíte třeba 10x během dne, několik dní za sebou, až pak ani nevíte proč, a koupíte aviváž, kterou jste do teď nekupovaly, ale najednou máte pocit, že tahle je prostě nejlepší. Je to takové nenápadné nahrávání přímo do vašeho podvědomí, aniž byste si vůbec něčeho všimly.
A jak to využít pro sebe?
Jednoho dne jsem se rozhodla k afirmacím vrátit. Dostaly se ke mně tenkrát informace, jak se dá kritický faktor obejít, a je to docela jednoduché. Vypíná se v čase usínání. Dá se tedy vytvořit nahrávka nového přesvědčení, které chceme do podvědomí dostat, a poslouchat během
usínání.
Je dobré si nahrát opravdu jen krátkou afirmaci, která se bude opakovat několik minut za sebou.
Když jsem s nahrávkami začala, nekonal se zázrak ze dne na den, ale vytrvalým opakováním se postupně vzorce měnily, a další kroky na cestě k poznání mého já byly zase o něco snazší. Časem jsem dokázala uvěřit afirmacím, aniž bych musela kritický faktor obcházet, a pak se dostavovaly i jejich účinky, v podobě přívalu pozitivní energie a dobrého pocitu.
